μύρμηξ διψήσας κατελθὼν εἰς πηγὴν παρασυρεὶς ὑπὸ τοῦ ῥεύματος ἀπεπνίγετο. περιστερὰ δὲ τοῦτο θεασαμένη κλῶνα δένδρου περιελοῦσα εἰς τὴν πηγὴν ἔρριψεν· ἐφ' οὗ καὶ καθίσας ὁ μύρμηξ διεσώθη. ἰξευτὴς δέ τις μετὰ τοῦτο τοὺς καλάμους συνθεὶς ἐπὶ τὸ τὴν περιστερὰν συλλαβεῖν ᾔει. τοῦτο δ' ὁ μύρμηξ ἑωρακὼς τὸν τοῦ ἰξευτοῦ πόδα ἔδακεν. ὁ δὲ ἀλγήσας τούς τε καλάμους ἔρριψε καὶ τὴν περιστερὰν αὐτίκα φυγεῖν ἐποίησεν. ὁ μῦθος δηλοῖ, ὅτι δεῖ τοῖς εὐεργέταις χάριν ἀποδιδόναι.
Una formica scendendo essendo assetata ad una sorgente, viene trascinata dalla corrente. Una colomba avendo visto ciò, dopo aver alzato un ramo di un albero lo gettò nella sorgente. La formica dopo esser salita sul ramo si salvò. Dopo ciò un cacciatore dopo aver trovato delle canne avanzava per catturare la colomba. Ma la formica avendolo visto morse un piede del cacciatore. Ma quello lamentandosi per il dolore gettò le canne e la colomba fuggì subito. La favola insegna che bisogna restituire il favore ai benefattori.